Pěstounská péče
Pěstounská péče je forma náhradní rodinné péče, při které pěstoun o dítě osobně pečuje a je zodpovědný za jeho výchovu. Z právního hlediska ale mezi pěstounem a dítětem nevzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dítětem, tak jak je tomu v případě osvojení. Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti jen v běžných věcech a nemá k dítěti vyživovací povinnost. K výkonu mimořádných záležitostí (např. vyřízení cestovního dokladu) musí požádat o souhlas zákonného zástupce dítěte (zpravidla biologického rodiče dítěte), případně soud.
Dle novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí rozlišujeme pěstounskou péči na zprostředkovanou a nezprostředkovanou. Zprostředkovanou pěstounskou péči rozumíme pěstounskou péči poskytovanou osobou zařazenou do evidence osob vhodných stát se pěstounem nebo pěstounem na přechodnou dobu. Nezprostředkovaná pěstounská péče je pěstounská péče, kdy je dítě svěřeno do péče osoby blízké nebo příbuzné.
Pěstounská péče je státem podporovaná forma náhradní rodinné péče. Stát zajišťuje hmotné zabezpečení dítěte a přiměřenou odměnu pěstounům dávkami pěstounské péče. Pěstouni mají povinnost uzavřít Dohodu o výkonu pěstounské péče, která upravuje podrobnosti ohledně výkonu práv a povinností pečujících osob.
Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a jedině soud může také rozhodnout o jejím zrušení. Pěstounská péče zaniká nejpozději, nabude-li dítě plné svéprávnosti, jinak jeho zletilostí.
Pěstounská péče na přechodnou dobu
Smyslem pěstounské péče na přechodnou dobu je poskytnout okamžitou pomoc ohroženým dětem v rodinném prostředí tak, aby nemusely do ústavní péče. Rodičům dítěte poskytne čas, aby si mohli upravit své poměry tak, aby byli znovu schopni převzít dítě do své péče, nebo aby se pro dítě našla jiná vhodná stabilní náhradní rodina. Jedná se tedy o především institut krizový a pouze přechodný. V pěstounské péči na přechodnou dobu by mělo být dítě umístěno nejdéle 1 rok.
Poručnická péče (pokud poručník o dítě osobně pečuje)
Poručníka ustanoví soud dítěti, jestliže tu není žádný z rodičů, který má a vůči svému dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu (rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo jim byla omezena svéprávnost).
Poručník má práva a povinnosti srovnatelné s právy a povinnostmi rodičů, nemá však k dítěti vyživovací povinnost. Poručník plní roli zákonného zástupce dítěte, ale jeho rozhodnutí v podstatné věci týkající se dítěte vyžaduje schválení soudu. Pokud poručník o dítě osobně pečuje, má nárok na stejné hmotné zabezpečení jako pěstoun prostřednictvím dávek pěstounské péče. Poručník rovněž uzavírá dohodu o výkonu pěstounské péče.
Hostitelská péče
Hostitelská péče je další formou pomoci dětem žijícím v ústavní péči, nejedná se však o formu náhradní rodinné péče.
Ředitel ústavního zařízení může se souhlasem OSPOD dítěte, povolit dítěti dočasný (obvykle víkendový, případně prázdninový) pobyt mimo ústavní zařízení i u osob než u rodičů a příbuzných. Při této formě péče se zpravidla nepředpokládá možnost trvalého umístění dítěte v „hostitelské“ rodině. Příslušný úřad před vydáním souhlasu zkoumá prostředí, v němž bude dítě pobývat. Zpravidla si vyžádá u krajského úřadu odborné posouzení osob, které o poskytování „hostitelské péče“ žádají. Bylo-li dítě umístěno v ústavním zařízení na základě žádosti svých rodičů či zákonných zástupců, nelze tuto formu pomoci povolit bez jejich písemného souhlasu.
Tato forma pomoci je vhodná především pro starší děti, které dlouhodobě žijí v ústavní péči. Má-li být tato pomoc ku prospěchu dítěte, musí být poskytována odborně, dlouhodobě a s velkou citlivostí. Účelem je poskytnout dítěti možnost navázat citový vztah, možnost zažít fungování běžné rodiny a vztahů v ní, zažít úspěch a rozšířit společenské zázemí dítěte.
Další informace o hostitelské péči se můžete dočíst v publikaci Hostitelská péče a příprava k ní – odborná metodika.
